Přijmout sám sebe s pochopením a úsměvem.
Dělat věci tak, jak dávají smysl.
A odpočívat bez výčitek.

Alžběta Hlásková (*9. 9. 1968, Praha)

Téměř 30 let práce s dětmi i dospělými bez funkčního rodinného zázemí mne dovedlo ke sledování nových poznatků neurobiologie a ke studiu moderních sebeuvědomovacích metod. Nabízím pohled opřený o dlouholeté zkušenosti a nadhled.

To není možné bez mého celoživotního osobního rozvoje. V rámci svého dalšího vzdělávání hledám osobnosti, které přinášejí novinky v oblastech:

moderní sebeuvědomovací techniky - koučování, metoda interaktivního myšlení (Institut fyziologické socializace),
neurobiologický vývoj (Petra Winnette Ph.D., Jonathan Baylin Ph.D.),
fyzioterapeutický vývoj (Institut pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků)
teorie attachmentu (Daniel Hughes Ph.D.),
specifické potřeby dětí, které nevyrůstají se svými rodiči (Dobrá rodina o.p.s. aj.),
dopady závislostí matky na návykových látkách na vývoj dítěte (MUDr. Barbora Fišárková),
pomoc ohroženým rodinám (stáž - Londýn, 2011).

Pracovní zkušenosti:

Rodinný, partnerský a osobní (re)design: V rámci konzultací neposkytuji terapii, ale provázení na cestě od problému k řešení tak, aby změna proběhla efektivně a trvale. Při konzultacích s klienty využívám koučovací nástroje a metodu interaktivního myšlení v kontextu moderních poznatků o neurobiologickém a fyziologickém fungování mozku i celého těla. Více informací naleznete níže.
Dobrá rodina: Byla jsem u vzniku organizace, která usiluje o transformaci péče o ohrožené děti. Zde působím jako metodička, konzultantka a lektorka. Podílím se na transformačních procesech v oblasti péče o ohrožené děti v ČR.
Lektorská činnost: Jako lektorka jsem připravila řadu seminářů s akreditaci MPSV v oblasti péče o děti a osobnostního i odborného růstu rodičů, pečujících osob i odborníků.
Pěstounská péče na přechodnou dobu: Od roku 2008 spolu se svou rodinou otevíráme cestu pěstounské péči na přechodnou dobu, v rámci které jsme postupně poskytli dočasný domov 18 miminkům, o která se rodiče nemohli nebo nechtěli postarat.
Rodina na půl cesty: V 90. letech jsme s manželem pomáhala začít samostatný život dospívajícím dětem opouštějícím dětské domovy či nefunkční rodiny. Možnosti sdílet s námi rodinné prostředí využilo na přechodné období více než 12 dospívajících.
Domácí vzdělávání: Mám mnohaletou praxi s domácím vzděláváním dětí se specifickými potřebami a osobní zkušenost s péčí o osvojené děti.
Home Care Praha 8: Mezi roky 1997 až 2000 jsem se také vrátila na pár let ke své původní profesi rehabilitační pracovnice. Bylo to velmi kreativní prostředí, protože šlo o uzpůsobení domácnosti i rodinných vztahů potřebám pacientů a poskytování péče v jejich domácím prostředí.
DKŠ: Od roku 1990 do roku 1997 jsem působila jako zástupkyně ředitele střední školy pro studentky se specifickými potřebami.

Nejde o (re)design našeho bytu, ale bytí

Nepoužíváme stále dokola věci, co nefungují? Křeslo, které vás tlačí, vyměníte. Vyberete křeslo s lepším, chytřejším designem, který splňuje vaše požadavky na funkčnost.

Věnujeme stejnou pozornost i tomu, jak designujeme svůj život? Sebe ani vztahy s druhými nemusíme vyměňovat, můžeme je totiž změnit.

Cílem spolupráce s klientem je nalezení jeho životního souladu změnou nechtěných návyků. V rámci konzultací neposkytuji terapii, ale provázení na cestě od problému k řešení tak, aby změna proběhla efektivně a trvale. Při práci s klienty využívám koučovací nástroje a metodu interaktivního myšlení v kontextu moderních poznatků o neurobiologickém a fyziologickém fungování mozku i celého těla. Klient tak má možnost přestat být ve vleku událostí a může začít vědomě měnit svůj život k lepšímu.

Rodinný (re)design

Děti se rozvíjejí velmi rychle. To vytváří tlak na schopnost vytvářet a proměňovat vztahy s dětmi i s partnerem podle toho, jak se potřeby členů rodiny mění. Dispozici bytu většinou změníme, ale měnit musíme i přístupy k dětem, rodinný time managment, partnerskou komunikaci, změny v rozdělení kompetencí, předávání odpovědnosti dětem aj, tedy redesignovat prostředí, ve kterém rodinu vytváříme. I tak závažná situace, jakým může být krize partnerského vztahu nebo úmrtí v rodině, nemusí znamenat rozpad rodiny, pokud dojde k vědomému citlivému redesignu.

Partnerský (re)design

Často designujeme svůj vztah na počáteční situaci, kdy se s partnerem poznáváme. Jak se vztah v čase mění, je třeba měnit i design partnerství. To, co funguje v prvních měsících po seznámení, nebude asi stejným způsobem fungovat po pár letech, natož když se pak staneme rodiči. Rodičovství není plynulým pokračováním partnerství, ale zcela novým úkolem. Proto partnerství a rodičovství je třeba designovat odděleně.

Osobní (re)design

Ke změnám lze dojít i tehdy, pokud ochota ke změně je alespoň na jedné straně. Měnit totiž musíme především každý sám sebe. Při spolupráci mají klienti možnost aktivně začít modelovat svůj osobní život, přestat být jen ve vleku životních událostí a stereotypů, sladit představy o svém životě s každodenní realitou.

Pěvecký sbor Gabriel

Jsme parta lidí, kteří jsou rádi spolu i s posluchači.

"...Moc Vám děkujeme za úžasnou atmosféru, kterou jste během koncertu vytvořili. Jen po skončení koncertu měl náš personál trochu problém. Někteří naši klienti se s Vámi vrátili do dob, kdy jim bylo dobře. Při návratu do pokojů tak naprosto zapomněli, že potřebují kompenzační pomůcky..." Toto je poděkování z jednoho domova seniorů, kde jsme koncertovali. Přesně vystihlo to, proč pěvecký sbor Gabriel funguje, a to již téměř 30 let. Netlačíme se na světová pódia a na přehlídky sborové tvorby. Zpíváme co nejkvalitněji, ale především s radostí a pro potěšení těch, kteří se na běžné koncerty nedostanou. Více na www.gabrielos.cz.

První roky života trvají navždy...

Děti potřebují žít v rodině. I ty, které zrovna žádnou nemají!

Když jsme s manželem v roce 2008 přišli na Krajský úřad Středočeského kraje s projektem Narodit se do rodiny, netušili jsme, že se spouští zcela zásadní změna v péči o ohrožené děti. Dětem, o které se rodiče nemohou nebo nechtějí postarat, nabízejí pěstouni na přechodnou dobu svoji náruč, péči a lásku do doby, než se vyjasní, zda se rodičům podaří převzít péči o dítě nebo zda půjde dítě k náhradním rodičům. Dítě tak nemusí čekat v ústavní péči, ale v rodině.